Co loví užovka

Tajemství českých užovek: Co loví, kde žijí a jak je rozpoznat od zmije?

Při procházkách českou krajinou můžeme narazit na fascinující plazy, které často budí respekt, obdiv, ale i zbytečný strach. Řeč je o hadech, a konkrétně o dvou našich nejznámějších nejedovatých zástupcích: užovce obojkové a užovce hladké. V tomto článku se ponoříme do jejich světa, prozkoumáme, co se skrývá v jejich jídelníčku, kde se nejčastěji vyskytují a jak je spolehlivě odlišit od jedovaté zmije.

Připravte se na odhalení mýtů a faktů o těchto elegantních tvorech, kteří hrají důležitou roli v našich ekosystémech.

Užovka obojková (Natrix natrix): Vodomilná krasavice našich mokřadů

Užovka obojková je pravděpodobně nejznámější a nejrozšířenější had naší fauny. Její přítomnost svědčí o zdravém vodním prostředí, které tolik miluje.

Vzhled a jedinečné rysy

Charakteristickým znakem užovky obojkové jsou bezpochyby její výrazné, půlměsícovité skvrny za hlavou, které bývají nejčastěji žluté, oranžové, nebo krémové. Zbytek těla se pak pyšní širokou škálou odstínů šedé, hnědé či olivové, často s tmavšími skvrnami, které pomáhají s maskováním v přírodě. Hlava je od těla zřetelně oddělena a celé tělo je pokryto kýlnatými šupinami. Dospělí jedinci mohou dosahovat délky až 1,5 metru, ačkoliv v české přírodě se častěji setkáváme s exempláři kolem jednoho metru. Mýtus o slizkých hadech můžeme s klidem vyvrátit - užovky, stejně jako ostatní hadi, mají kůži suchou, šupinatou a na dotek překvapivě chladivou a příjemnou.

Životní prostředí a lovecké revíry

Jak už název napovídá, užovka obojková je úzce spjata s vodou. Vyhledává břehy řek, potoků, jezer, rybníků a tůní. Je typickým obyvatelem mokřadů, bažin, ale nepohrdne ani vlhkými loukami či zahradami s jezírky. Tato užovka je vynikající plavec a potápěč, což jí umožňuje trávit značnou část dne ve vodním živlu. Často se vyhřívá na sluncem prohřátých kamenech, suchých štěrkovnách nebo lomech, odkud se rychle dostane k vodě, pokud je potřeba. Preferuje spíše nížiny, avšak občas ji můžeme spatřit i ve vyšších nadmořských výškách.

Co se skrývá na jídelníčku užovky obojkové?

Vzhledem k jejímu vodnímu způsobu života nepřekvapí, že hlavní součástí její potravy jsou vodní živočichové. Mezi její oblíbené pochoutky patří:

Pro zpestření si příležitostně uloví i ještěrky nebo drobné hlodavce. Je však důležité poznamenat, že se důsledně vyhýbá ropuškám a mlokům. Tyto obojživelníky totiž vylučují kožní toxiny, které jsou pro užovku obojkovou jedovaté.

Užovka obojková, na rozdíl od zmije, není škrtič a nemá funkční jedový aparát. I když má v tlamě žlázy produkující jed, chybí jí jedový kanálek vedoucí do zubů, takže není schopna jed efektivně aplikovat. Svou kořist polyká celou a živou. Zajímavostí je, že ryby polyká po směru růstu šupin, aby se nezranila, a nafouklé žáby raději začíná polykat od zadní části, aby se z nich snáze dostal vzduch.

Překvapivé obranné strategie

Když se užovka obojková cítí ohrožena, disponuje několika fascinujícími obrannými mechanismy:

  1. Zastrašování: Hlasité syčení, zploštění těla, nafukování krku a zuřivé, prudké pohyby mají za cíl odradit predátora.
  2. Předstírání smrti (tanatóza): Jedna z nejúžasnějších obranných strategií. Užovka se převrátí břichem vzhůru, otevře tlamu, nechá volně viset jazyk, stočí zornice k okraji a z kloaky vypustí silně páchnoucí sekret, který připomíná mršinu. Tím simuluje, že je mrtvá a rozkládající se, což mnoho predátorů odradí.

I přes tyto chytré triky se užovky stávají kořistí kun, jezevců, lišek, ježků a některých dravých ptáků. Mláďata jsou pak ohrožena i rybami, potkany, a dokonce i mravenci, kteří dokáží zdecimovat snůšku vajec.

Rozmnožování a životní cyklus

Páření užovek obojkových probíhá koncem května, obvykle asi měsíc po opuštění zimních úkrytů (např. pod kameny u vody, ve skalních puklinách či v kompostech) a po prvním jarním svlékání. Po úspěšném oplození samice naklade vajíčka na bezpečném a teplém místě (např. v tlejícím rostlinném materiálu) zhruba za dva měsíce. Snůška může čítat až šedesát vajec, ale běžně je to kolem třiceti. Mláďata se líhnou po 8 až 10 týdnech a měří 15 až 20 cm.

Užovka hladká (Coronella austriaca): Malý had s velkým temperamentem

Užovka hladká, často označovaná jako "plaz roku", je dalším z našich nejedovatých hadů, který je však bohužel nezřídka zaměňován se zmijí a neprávem zabíjen.

Rozpoznávací znaky a záměny

Užovka hladká je náš nejmenší had, dorůstající délky obvykle jen do 70 cm. Na rozdíl od užovky obojkové jí chybí výrazné půlměsíce za hlavou. Klíčovým rozpoznávacím znakem je tmavá podkovovitá skvrna za hlavou a tmavý proužek, který se táhne od oka směrem k hrdlu. Dalším důležitým rozdílem oproti zmiji je krytí hlavy: užovka hladká má hlavu až k zátylku pokrytou velkými, pravidelnými štítky a její oči jsou "volné", zatímco zmije má na temeni kromě velkých štítků i nepravidelné drobné šupiny a oči shora kryté velkými šupinami. Záměna se zmijí je častá kvůli podobnému zbarvení a klikaté kresbě, která však u užovky hladké není tak pravidelná a souvislá jako u zmije.

Lovné zvyklosti užovky hladké

Užovka hladká je terestrický had s denní aktivitou, který preferuje sušší a prohřátá stanoviště, jako jsou skalní stepi, vřesoviště, lomy či slunné stráně. Je známá svou útočností při ohrožení, i když pro člověka není nebezpečná. Její jídelníček je zaměřen především na plazy a hlodavce:

Malou kořist polyká rovnou, větší si nejprve přidrží. Její lovecká technika je založena na hmatu a vnímání otřesů půdy, stejně jako u užovky obojkové. Samice loví větší kořist přibližně každých 20 dní, březí samice dokonce drží půst i 45 dní.

Ochrana a význam v přírodě

Užovka hladká je v České republice chráněným druhem. Její populace je ohrožena několika faktory, které souvisí především se změnami v krajině a lidskou činností. Mezi hlavní hrozby patří:

Početnost užovky hladké je přímo závislá na dostupnosti její hlavní potravy - drobných plazů. Její aktivita začíná koncem dubna a zimuje od října do března. Páření probíhá obvykle v červnu. Užovka hladká je vejcoživorodá, což znamená, že samice koncem srpna nebo začátkem září rodí 5 až 8 živých mláďat, obalených pouze tenkou vaječnou blanou. Samci dospívají kolem třetího roku života a užovka hladká se může dožít přes 8 let.

Mýty a realita: Užovka versus zmije

Nejčastější záměnou v naší přírodě je bezesporu užovka se zmijí. Je klíčové vědět, jak je odlišit, abychom zbytečně neublížili neškodným tvorům. Zde jsou základní rozdíly:

Užovka obojková: Má kulaté zornice, zřetelné žluté/oranžové skvrny za hlavou, tělo s kýlnatými šupinami bez výrazného klikatého vzoru. Není jedovatá pro člověka, neškrtí kořist.

Užovka hladká: Má kulaté zornice, za hlavou tmavou podkovovitou skvrnu a tmavý proužek přes oko. Hlava pokryta velkými pravidelnými štítky. Tělo s hladkými šupinami (odtud název "hladká") a variabilní kresbou, která může připomínat zmiji, ale není to typická souvislá "klikatice". Není jedovatá pro člověka, neškrtí kořist.

Zmije obecná: Má svislé štěrbinovité zornice, hlava trojúhelníková, výrazná klikatá kresba (zigzag) na hřbetě. Je jediným jedovatým hadem v ČR, ale její uštknutí je pro zdravého dospělého člověka jen zřídka smrtelné.

Pamatujte, že žádný z našich hadů není agresivní a útočí pouze v sebeobraně, pokud se cítí ohrožen. Proto je nejlepší pravidlo: pozorovat z dálky a nechat je na pokoji.

Setkání s užovkou: Jak se zachovat?

Pokud se s užovkou setkáte v přírodě, nebo dokonce na zahradě, není důvod k panice. Jsou to plaší tvorové, kteří se spíše pokusí utéct nebo se schovat. Užovky jsou pro naši přírodu velice prospěšné, jelikož pomáhají regulovat populace hlodavců a obojživelníků. Stačí si je prohlédnout z bezpečné vzdálenosti a nechat je pokračovat v jejich cestě. Pokud had zabloudí do obydlí, zkuste ho jemně nasměrovat ven pomocí koštěte nebo seky, případně kontaktujte odborníky na odchyt.

Závěr

České užovky, ať už vodomilná užovka obojková s jejím charakteristickým "obojkem", nebo drobnější užovka hladká, jsou nedílnou a fascinující součástí naší přírody. Přestože mohou budit respekt, jsou zcela neškodné a pro ekosystém nesmírně důležité. Doufáme, že tento článek pomohl rozptýlit některé mýty a prohloubil vaše znalosti o těchto pozoruhodných plazech. Chraňme je a respektujme jejich místo v naší krajině, neboť i oni jsou součástí bohaté biodiverzity, kterou máme na dosah ruky.